Den podle Alecka

Ráno se vzbudím, ale nikdo není vzhůru, a proto jdu k paničce do pokoje a šťouchám ji čumáčkem do obličeje. "Vstávej ! Už je ráno! Jsou čtyři hodiny, tak už se pohni! Jdeme si hrát! ...nebo ne?" Kde má nohy? Olížu jí alespoň nohy, to se jí bude určitě líbit. ....Proč mi říká potvoro, vždyť se přeci jmenuji Aleck. Když už se konečně vzbudí tak je 6 ráno a jde se mnou ven na půl hodiny na procházku. Celou dobu na mě křičí "Aleck ke mně", ale když přijdu, tak dostanu alespoň pamlsek. Když nepřijdu, tak jdu na vodítku. Když dojdeme domů, utírá mně ťapky a to mně ale vůbec nebaví. Já se už hrozně těším na snídani, po snídani se většinou vzbudí děti a já je vítám a vítám a vítám... Potom oni jí svoje jídlo, kterýho mi nikdy nedají ochutnat. Já musím být na místečku a ani se nesmím mrknout co to jí. Po snídani si strkají takový štětiny na klacku do pusy. A teď přichází nejhorší část celého dne. Oni jdou někam pryč a mě nechají zavřeného  v koupelně. Ještě že mám v koupelně svoje hračky. Obzvlášť jedna hračka je super. Je to taková koule, která má v sobě dírku, a když já si s ní kutálím, tak z ní vypadávají granulky.